Za oktarínou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je rybní… ehm Zeměplocha, placka plující vesmírem na hřebetě želvy Velké A’Tuin podepřená čtyřmi slony. Úžasná Zeměplocha.
Na ní se odehrávají příběhy vyfantazírované Terry Pratchettem, u kterého je jednoznačně vidět, že materiál, jímž ho jeho osobní dealer zásobuje, je opravdu kvalitní a žádný šaman ze Zeměplochy by ho nepozřel dřív, dokud by se za jednu nohu nepřivázal k nějakému velkému balvanu. :-).
Nejde anitak o kvalitní čtení, naopak děj je ve vyprávění servírován trochu infantilně, ale u Terryho jde spíše originální a vtipné nápady a pohledy na zeměplošský svět skrze oči postav, v této knize konkrétně skrze nedostudovaného kouzelníka Mrakoplaše s jedním kouzlem v hlavě, o kterém se ani neví co způsobí, či Dvoukvítka; „turisty“ (přičemž Mrakoplaš v překladu slovo turista považoval za ekvivalent slova „idiot“) a jeho Zavazadla s nepřátelský pohledem, kde je až neuvěřitelné, jak hrozivě se dokáže zatvářit jeden klíčový otvor a několik děr po sucích. 
a velké spousty dalších postav, které se v ději objeví a nechybí mezi nimi ani parodie na některé známé postavy knih.
Už jen dodám, že je pak potřeba přečíst i knihu Lehké fantastično, což je pokračování Barvy kouzel. A pak samozřejmě dle libosti je možno se pustit i ostatních knih, které nenavazují a vystupují zde i jiní hrdninové… (více)
s dovolením jsem si při psaní vypůjčil obraty z knihy, protože líp jak Honza Kantůrek bych to nevymyslel