Sáhnu a čtu

Zpověď mafiána (či spíše „Viktora Čističe“ mafie), je tak trochu literatura faktu mapující historické milníky poválečné mafie až do současnosti z vyprávění a vzpomínek Franka Sheerana alias Irčana o němž by se dalo říci, že byl stejně jako Forest Gump u všeho podstatného (teda aspoň z pohledu amerických dějin podstatného).

Hodně stran, hodně vaty, ale hodně čtenářů lačnících po pokračování Stoletého staříka, takže prodejnost zaručena. Kdo jako já čekal víc než Jonassonův subjektivní pohled na současnou politickou scénu, tak asi bude trochu zklamán. Čím však zklamán nebude, tak opět autorovým orginálním stylem psaní a jeho svébytným humorem, i když ta porce humoru je tak srovnatelná s jednou kapitolou předchozí knihy o staříkovi, ale je tam.

Jo, King je king. Buší do toho od začátku do konce a vůbec nevadí, že kopule slouží jen jako berlička k politickému románu a čtenář dychtící po sci-fi je donucen hltat příběh ospalého městečka, které se ocitlo v nedobrovolné separaci.
Na malých příbězích nečekaně velkého množství hrdinů ukazuje, jaký vlastně charakter v kom dříme, když je postaven do konfontace s atmosférou plnou obav a nejistot a depresivní bezmoci nebo naopak opojné nekotrolovatelné moci. A naštěstí klaďasi jsou klaďasi, záporáci záporáci a ovce jsou ovce, protože občas je v těch jménech pěknej guláš… Teda kromě armády za kopulí, na tu má pod kopulí každý jiný názor, já si na ni taky svůj názor udělal už podle pokusů prorazit kopuli, i když mají představu co je vlastně kopule zač, tak na ní jdou způsoby, jaké prostě moje technická duše nepochopila, ale ono Kingovi o to ani tak v této knize nešlo, on spíš napsal dvojku k „Pánu Much“ od Goldinga.