Sáhnu a čtu

Někde jsem četl srovnání, že Paasilinna píše jako Jonasson. A ano je tu určitá podobnost, ale je to takový slabý odvar Jonassonových staříků, analfabetek, …, na druhou stranu je nutno zohlednit, že to napsal dříve, tak jestli on Jonasson nepíše jako Paasilinna ;-).  Kniha je takové milé, smutněkomediální vyprávění plné neuvřitelně absurdních náhod.

Ještěže jsem měl knihu půjčenou! Jirotkův původní Saturnin je úžasná kniha a tak z nostalgie, jsem si i toto „pokračování“ přečetl. Přestože jsem nechtěl srovnát tento Mackův počin s původním dílem, tak už sám autor neustále vracením se k příhodám z první knihy k tomu přímo vybízí. Ale jde o srovnání nesrovnatelného,  takže moje rada, raději si přečtěte znovu starého Saturnina nebo klidně si dejte i filmovou verzi s Havelkou a Víznerem, prostě cokoliv je lepší než toto dílko, tomuto se zcela a obloukem doporučuji vyhnout (fakt ztráta času)

Když už jsem tuto knihu u Stojednaletého staříka zmínil, tak samozřejmě musím napsat něco i ní .
Opravdu perfektní kniha, ti kdo mají rádi humor, Járu Cimrmana, Foresta Gumpa tak budou v sedmém nebi a defakto jim tato kniha nemůže uniknout. Je potřeba trochu nadhledu a dát šanci autorovu originálnímu a absurdnímu humoru a uvidíte, že prostoduchý stařík Alan Karloson  je parádní nejen historicko-cestopisná výprava.  

Hodně stran, hodně vaty, ale hodně čtenářů lačnících po pokračování Stoletého staříka, takže prodejnost zaručena. Kdo jako já čekal víc než Jonassonův subjektivní pohled na současnou politickou scénu, tak asi bude trochu zklamán. Čím však zklamán nebude, tak opět autorovým orginálním stylem psaní a jeho svébytným humorem, i když ta porce humoru je tak srovnatelná s jednou kapitolou předchozí knihy o staříkovi, ale je tam.

Tak tohle můžu, Nádherné počteníčko. Muž jménem Ove je prostě úžasná oddechovka, napsaná s neskutečnou mistrností. Ove je prostě borec! A s jakou lehkostí se mně ten starý „černobílý“ bručoun dostal pod kůži, neuvěřitelné! Dvakrát jsem to přečet a určitě se k tomu zas brzo vrátím…