Sáhnu a čtu » Historický román

Roland Portiche – Ernettiho stroj (2021)

Vašek — Thu, 22 Dec 2022 13:41:16 +0000

Vatikán měl vědce chytřejšího než Einstein a podle jeho poznámek, které se po něm dochovaly, si vyrobil stroj času… jako scifi OK, ale podle skutečné události?
Kniha má úžasný potenciál, námět je opravdu skvělý, nastíněné intriky perfektní, prostředí přímo volající určitým tajemnem, ale nějak si nemohu pomoci, po přečtení ve mně zůstal pocit něčeho nedotaženého, až (omlouvám se autorovi) odbytého, nevyužitého porenciálu. I přes tento můj pocit, že se materiál dal více rozvíjet, knihu doporučuji
(Pozn. proč zas ty klišé? proč jako Vatikán nechá vyjednávat v bilaterální dohodě, defakto o své existenci, nějakou mladou čerstě vystudovanou práskačku Mossadu? Irénko, proč?)

Charles Brandt – Irčan aneb Tak vy malujete kvartýry (2018)

Vašek — Tue, 24 Aug 2021 14:47:57 +0000

Zpověď mafiána (či spíše „Viktora Čističe“ mafie), je tak trochu literatura faktu mapující historické milníky poválečné mafie až do současnosti z vyprávění a vzpomínek Franka Sheerana alias Irčana o němž by se dalo říci, že byl stejně jako Forest Gump u všeho podstatného (teda aspoň z pohledu amerických dějin podstatného).

Michael Blake – Posvátná stezka (2003)

Vašek — Thu, 17 Dec 2020 12:11:56 +0000

Pokračování velmi dobré knihy Tanec s vlky. V této knize ale nejde o příběh dobrovolného konvertování jednoho „bělocha“ k indianům, ale naopak o snahu vytvoření „bělochů“ ze všech indiánů a určitě ne dobrovolně. Podle mě by ji měli mít nasvobodudomovazústavyvyplývajícíhrdí amíci jako povinnou četbu, protože je zde dost bez příkras vykreslen strmý a tragický konec indiánů a jejich kultury, žádný happy-end, takže u někoho s multikulti cítěním, může navodit deprese či podobné frustující pocity.

Mika Waltari – Egypťan Sinuhet (1989)

Vašek — Tue, 04 Jul 2017 09:05:37 +0000

Po této knize jsem sáhl, až když se mě syn zeptal, kdo že to byl ten Sinuhet, o kterém zpívá v jedné písničce Jarda Nohavica a já mohl jen říct, že egypťan, a to i přesto, že jsme ji měli doma v knihovně. Ale když jsem se pak do knihy začetl, ani jsem moc nelitoval, že jsem snad poslední na světě, kdo ji nečetl, on ten Waltari byl zřejmě placen od stránky nebo od kila a na můj vkus toho opakování předchozího děje je přespříliš a až to budí pocit, že knihu čtu snad dvakrát a je nekonečná.

Čtenář se jednoduchou a velice čtivou formou dozví něco o starověkém Egyptě v dobrodružstvích či spíše životních pádech naivního Sinuheta, který se vždy nějak zvetil především díky sluhovi Kaptahovi, kvůli jehož postavě a „moudrům“ má smysl do knihy ještě někdy nahlédnout. A taky samozřejmě kvůli příhodě s NeferNeferNefer – nejkrásnější ze všech, jejíž jméno když vyslovíš, neodoláš, abys jej neopakoval dvakrát i třikrát.

Až se mě tedy příště někdo zeptá, kdo to byl ten Sinuhet, mohu teď už zasvěcené říct: „Neskutečnej blb a lékař se specializací otvírač lebek“