Sáhnu a čtu

Po přečtení prvního dílu Trhlinových válek: Mág/Učedník, jsem přistupoval ke druhému dílu s určitým despektem, přecijen jsem byl po přečtení prvního na rozpacích; lidi, trpaslíci, elfové, místo skřetů tsurané…. výprava společenstva, i když tu se to nenazývalo společenstvo a nezačali u elefů v roklince, ale pro změnů u elfů na úplně na jiném místě Ale Tolkien to není, milý pane Takové klasické fantazy (stylem trochu poplatné době) o mágovu učedníku bez mágova učedníka a vlastně i bez magie.
Druhý díl je však úplně jiná kniha, pokud jsem po přečtení prvního dílu váhal, jestli dát ještě Feistovi, potažmo Pugovi či Thomasovi šanci, tak nelituuji, že jsem jim ji dal, první díl je v porovnání s tímto víceméně jen takový prolog.
(Pozn. ale třetí a čtvrtý díl jsem si už nekoupil a ani nehodlám on ten druhý díl má i nějaké to zakončení, tak proč si to kazit)

Jako za 89,- v Levných knihách?!, tak to jsem tam prostě nemohl jen tak nechat ležet. Přečtěno jedním dechem, mě prostě tento styl se spoustou klidněirádobyvědecké vaty baví a navíc kniha velmi lehce vtáhne do děje. Myslím, že většina viděla nejdříve film, protože vyšel (1993) nezvykle brzy po vydání knihy(1990) , a to i s ohledem na překvapivě na svou dobu slušné efekty, které byly ve filmu použity. Ale kniha je kniha… a dobrá.

Hned na začátku jsem se musel mrknout na net proč má kniha tak vysoký hodnocení, když to působí zezačátku tak složitě a ejhle, kniha navazuje na triologii Gríša (ne dějem, jen prostředím), takže autorka nás rovnou háže do vody svého vyfabulováného světa dětí s chováním dospělých a neobtěžovala se ani moc s nápadem, mrkla, co se dobře prodává a smíchala Společenstvo prstenu, Dannyho parťáky, Misson impossible atd. a vylezlo jí Šest vran. Je to dobře čtivé, ostatně jako teď jsou všechny současné knihy, osnova vychytaná (podle mě nato používají společný AI softík). Ale k***a proč nikde není upozornění, že je to první díl?!

Za oktarínou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je rybní… ehm Zeměplocha, placka plující vesmírem na hřebetě želvy Velké A’Tuin podepřená čtyřmi slony. Úžasná Zeměplocha.
Na ní se odehrávají příběhy vyfantazírované Terry Pratchettem, u kterého je jednoznačně vidět, že materiál, jímž ho jeho osobní dealer zásobuje, je opravdu kvalitní a žádný šaman ze Zeměplochy by ho nepozřel dřív, dokud by se za jednu nohu nepřivázal k nějakému velkému balvanu. :-).
Nejde anitak o kvalitní čtení, naopak děj je ve vyprávění servírován trochu infantilně, ale u Terryho jde spíše originální a vtipné nápady a pohledy na zeměplošský svět skrze oči postav, v této knize konkrétně skrze nedostudovaného kouzelníka Mrakoplaše s jedním kouzlem v hlavě, o kterém se ani neví co způsobí, či Dvoukvítka; „turisty“ (přičemž Mrakoplaš v překladu slovo turista považoval za ekvivalent slova „idiot“) a jeho Zavazadla s nepřátelský pohledem, kde je až neuvěřitelné, jak hrozivě se dokáže zatvářit jeden klíčový otvor a několik děr po sucích. a velké spousty dalších postav, které se v ději objeví a nechybí mezi nimi ani parodie na některé známé postavy knih.
Už jen dodám, že je pak potřeba přečíst i knihu Lehké fantastično, což je pokračování Barvy kouzel. A pak samozřejmě dle libosti je možno se pustit i ostatních knih, které nenavazují a vystupují zde i jiní hrdninové… (více)

s dovolením jsem si při psaní vypůjčil obraty z knihy, protože líp jak Honza Kantůrek bych to nevymyslel