Dost bylo těch severských detektivek, na Nesba jsem stále nesebral dost sil, tak jsem se poohlédl jinam; do Británie… no jo, je to sice na mapě jen kousek, ale je to jiný. Má to spád, žádný zbytečný násilný odbočky; takový dobrý, napínavý, uvěřitelný thrilleřík, možná je to tím, že David Raker není policista ani detektiv s „povolením zábíjet“, ale jen bývalý novinář s citem pro detaily při pátraní po zmizelých osobách.
Tim Weaver – Ztracený (2018)
Březen 24th, 2020 § Komentáře nejsou povoleny § permalink
Henning Mankell – Vrazi bez tváře (2013)
Říjen 24th, 2019 § Komentáře nejsou povoleny § permalink
Po Adleru Olsenovi jsem sáhnul po komisaři Wallanderovi a opět dobrý, oddechový, nepřílišnáročný počteníčko; postupně jsem se už prolouskal k osmé Mankellově Wallanderovce (Firewall). Autor se v knihách snaží trochu více nakouknout do myšlenkových pochodů komisaře a přitom, ale to hodně kostrbatě, i do soukromého života, První díly jsou takové uvěřitelnější, další už, v celku pro mě nepochopitelně, řeší pouze sériové vraždy, naštěstí ten Firewall se trochu odlišuje, snad i ty další budou v podobném duchu…
Jussi Adler-Olsen – Žena v kleci (2014)
Březen 7th, 2019 § Komentáře nejsou povoleny § permalink

Po delší době (musel jsem přelouskat celýho Joona Linnu) tu mám zas nový objev a pro změnu zase sérii severských detektivek, tentokráte z Dánska. Joonu nahradil Karl Mørck a už to není takový superman, ale… raději zkopíruju příspěvek z jednoho fóra, protože sám bych to líp nenapsal:
„Carl Morck je další zachmuřenej krutopřísnej detektiv, kterej má v obličeji vepsanou všechnu bolest světa, je jako brácha Wallandera nebo Harryho Hola. S šíleným výrazem připomínající důchodce uprostřed slev „znáte z letáku“ pobíhá po severním Dánsku a hledá spravedlnost. Tihle na práškách závislí vyšetřovatelé v permanentní depresi jsou stejně nejlepší.“
Lars Kepler – Hypnotizér (2009)
Říjen 11th, 2018 § Komentáře nejsou povoleny § permalink

Ti švédi žánr kriminálních románů prostě umí. Podle mě nato musejí mít nějakou speciální školu, je to nějak velice podobné Larssonovu Milleniu. Možná právě proto si ti manželé zvolili křestní jméno svého pseudonymu Lars.
Já už přelouskal tři knihy, kde řeší superpolda Joona Linna případy megarozměrů. Případy, kde se to jen hemží speciálně vycvičenými vrahy, agenty, zkorumpovanými politiky, tajemnou minulostí…
Malou výtku bych měl k tomu, jak celou knihu neskutečně precizně pracující chladnokrevní záporáci v přítomnosti Joony jsou najednou zcela obyčejnými smrtelníky, kteří minou cíl či jednají zkratovitě, což přijde v kontextu s jejich předchozími skutky až úsměvné.
Chris Carter – Dvojitý kříž (2013)
Červen 28th, 2018 § Komentáře nejsou povoleny § permalink

Hezká „béčková“ detektivka, člověk se začte jedna dvě, on prostě neomrzí tolikrát osvědčený model detektiva podle té neprofláklejší šablony: samotář-bary-whisky-baby pro jistotu líznuté ještě dedukcí Sherlocka Holmese, k tomu záhadné sériové vraždy a byť vrah (naštěstí ne motiv) je nešťastně naznačen už někde ze začátku, tak to neubírá na napětí a nakonec ani těch pár povinných klišé a určitá neuvěřitelnost příběhu z hlediska reality neodradí z četby.
Paula Hawkins – Dívka ve vlaku (2015)
Duben 6th, 2018 § Komentáře nejsou povoleny § permalink
Trochu zklamání, nato jak tenhle bestseller všichni opěvují. Trochu víc zklamání. Zklamání…
Dočetl jsem to jen proto, že to relativně mělo spád a byl jsem zvědav, jestli autorka přes všechna ta klišé a nesmyslné odbočky (některé ani nestihla dotáhnout) bude mít koule na nějaký fakt překvapivý závěr. A ani tady bohužel nezklamala, jak to bylo průhledné od startu (čím ostetativněji někoho neřešíme, tím je větší pravděpodobnost, že to bude právě on) tak to taky dopadlo. To to k***a nemohla udělat třeba fakt ta notorička?! Njn, nemohla, protože jde evidentně o autorčino alter ego.
Co dodat, vzhledem k prodejnosti a superlativnímu hodnocení asi už čtou jen ženy, protože těm se to zřejmě muselo líbit. Bylo to tak na úrovni duchaplnosti seriálu „Sex ve městě“, při kterém jsem se jednou probudil a nemaje sílu najít TV ovladač jsem nevěřícně zíral na nudný, paradoxně k názvu zcela asexuální seriál s ještě nudnějšími dialogy jakýchsi nudících se feministek, bohajeho jak rád jsem se přinutil najít to DO a stisknout červený tlačítko!
David Lagercrantz – Přiznání Alana Turinga (2009)
Březen 28th, 2018 § Komentáře nejsou povoleny § permalink
Alan Turing? Kde já to jen slyšel… Přiznám se, že jsem si to nebyl schopen vůbec vybavit, přestože jsem věděl, že to jméno znám. Ale říkám si: „Schválně, kdy mi to naskočí, nebudu to gůglit“. A tak jsem se do této knihy začetl, po trochu kostrbatém začátku, začaly padat výrazy z matematiky, logiky ve spojení s jakousi sebevraždou homosexuála, čímž bylo okamžitě jasno. Enigma!.
Podle mého názoru to autor schválně postavil jako detektivní příběh, aby to jednak nepůsobilo moc jako strohý životopis a také aby nebylo na humanitnější čtenáře té matematiky přespříliš. Podle mě od Lagercrantze velmi dobře odvedená práce jak po spisovatelské, tak po faktické stránce stojící určitě za přečtení.
Sophie Hannah – Vraždy s monogramem (2014)
Červenec 20th, 2017 § Komentáře nejsou povoleny § permalink
Nene, nespletl jsem se, ač jde o příběh Hercula Poirota, je to skutečně od jakési Sophie Hannah a ne od Agháty Christie, jejíž po(i)tomci souhlasili s vydáním.
Myslím, že čtenář vcelku rychle pozná toto parazitování na značce v křečovité snaze pořád tvrdit tento Poirot je jako od Aghaty, tenhle případ je jako od Aghaty na úkor ladného ponoření se do příběhu. A ani to nevrcholí obvyklým koncem, kdy Poirot ze všech udělá podezřelé, aby pak s jemu typickou mistrností odhalil pravého pachatele, ale končí to takovým tím koncem známým z většiny tuctových amerických filmů a pachatele ani nemusí odhalovat, protože ho všichni už stejně znají.
Nestrávil jsem ani nahrazení natvrdle-sympatického Jeppa ze Scotland Yardu jakýmsi nešťastníkem Catchpoolem, jehož hloupost a neschopnost je popisované těžkopádně a působí uměle, neuvěřitelně.
Když se však člověk oprostí od nabízejícího srovnání s Aghatinou tvorbou, pak jako slabší detektivka to ujde, ale kolik knih by asi milá Sophie prodala, kdyby se nesvezla na vlně popularity Aghatiny tvorby?