Milénium 01-05 je vlastně komplet pěti knih kriminální severské série o nakladatelstí „Milénium“.
Už jsem to tady nakousl, Milénium je od Larssona dobrej počin. V první knize (Muži, kteří nenávidí ženy) nás vtáhne do života hlavních protagonistů, že jsou téměř součástí rodiny a jentakabyseneřeklo vedle toho rozvine malý detektivní příběh, který zpočátku bereme na vědomí a pozvolna, nenápadně se do něj noříme a noříme a noříme… a paradoxně čím více se dozvídáme, tím více je mysterióznější a rozrůstá do monstrózních rozměrů. Viděl jsem i film a tam, kde to ve filmu působí prázdně, to v knize je naopak napínavé. Ano, za první díl klobouk dolů, hodně povedené, čtivé a chytlavé.
V pokračováních knihy, a to v Larssonových (Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda) a po jeho smrti i Lagercrantzových (Dívka v pavoučí síti a Muž, který hledal svůj stín) je použita defakto stejná šablona pro hlavní příběh a jeho gradaci jako v úvodní knize, což samozřejmě není na škodu, naopak, co je dobré nato se nesahá. Ale nemohu se zbavit pocitu, že cosi schází, takovéto kouzlo první knihy, to ztotožnění se s hrdinou, to jak je vlastní příběh postaven nad osudy hlavních postav knihy. Tady už se bohužel počítá s tím, že všichni víme kdo a co jsou zač hackerka Lisbeth Salanderová či novinář Mikael Blomkvist a tak, příběh čteme spíše z role nestranného a nezaujatého pozorovatele, který sympatizuje s hrdiny jen z nostalgie k první knize, což se Stiegovi povedlo, protože po „Mužích, kteří nenávidí ženy“ máme hrdiny zaháčkovany tak hluboko, že vzniká závislost číst další díly…
