Jo, King je king. Buší do toho od začátku do konce a vůbec nevadí, že kopule slouží jen jako berlička k politickému románu a čtenář dychtící po sci-fi je donucen hltat příběh ospalého městečka, které se ocitlo v nedobrovolné separaci.
Na malých příbězích nečekaně velkého množství hrdinů ukazuje, jaký vlastně charakter v kom dříme, když je postaven do konfontace s atmosférou plnou obav a nejistot a depresivní bezmoci nebo naopak opojné nekotrolovatelné moci. A naštěstí klaďasi jsou klaďasi, záporáci záporáci a ovce jsou ovce, protože občas je v těch jménech pěknej guláš… Teda kromě armády za kopulí, na tu má pod kopulí každý jiný názor, já si na ni taky svůj názor udělal už podle pokusů prorazit kopuli, i když mají představu co je vlastně kopule zač, tak na ní jdou způsoby, jaké prostě moje technická duše nepochopila, ale ono Kingovi o to ani tak v této knize nešlo, on spíš napsal dvojku k „Pánu Much“ od Goldinga.
Stephen King – Pod kupolí (2009)
Srpen 11th, 2017 Komentáře nejsou povoleny