Sáhnu a čtu

Milý Nesbo, tak druhou šanci si nevyužil, prostě mi u tebe příjde strašně nepřirozená a násilná snaha jít do hloubky postav, jestli ono by to nebylo lepší charakterově plošší, protože musím uznat, že pasáže s dějem jsou dobré.

  Kamkoli na tomhle bídném ostrově vkročím slyším tvé jméno. Vždy pološeptem, jako bys byl bůh. Ale vše co vidím je maso, krev… a stejně jako o Artušovi říká vůdce Sasů, tak to platí o Nesbovi v žánru severských detektivek. Netopýr, jeho prvotina s detektivem Harry Holem nezklame, ale určitě nenadchne. Jestli tedy něco proslavilo Nesba, tak určitě to nebyla tato kniha, uvidíme, už mám připravenu další knihu z HH série.

Pokračování velmi dobré knihy Tanec s vlky. V této knize ale nejde o příběh dobrovolného konvertování jednoho „bělocha“ k indianům, ale naopak o snahu vytvoření „bělochů“ ze všech indiánů a určitě ne dobrovolně. Podle mě by ji měli mít nasvobodudomovazústavyvyplývajícíhrdí amíci jako povinnou četbu, protože je zde dost bez příkras vykreslen strmý a tragický konec indiánů a jejich kultury, žádný happy-end, takže u někoho s multikulti cítěním, může navodit deprese či podobné frustující pocity. 

Tohle nové vydání jsem si nechtěl nechat ujít a udělal jsem dobře. Ačkoli se jedná o retrospektivní pohled na suchopárné soudní spisy jednoho prý opravdového zločinu z prostředí Londýna období viktoriánské Anglie, tak převyprávění je velmi záživné a poutavé. Opět musím ocenit Crichtonovu historickou přípravu a zvlášť to použití slangu zlodějské galérky je povedené.

U Písečné bouře jsem avizoval, že si dám další díl ze série Sigma Force, což jsem splnil a tím jsem s celou slavnou Sigmou skončil. Ale neskončil jsem ještě z autorem a tak jsem sáhl po tomto dílku. Zajímavé, ale přestože je to dějově poskládáno stejně, je to skousnutelnější, má to víc uhlazené hrany,  hrdinové nejsou tak nepřirozeně nadlidští a situace ač sebeneuvěřitelnější jsou v porovnání s těmi v Sigmě vlasně skoro normální. A hlavně se Rollinsův styl dobře poslouchá v autě.

Jako za 89,- v Levných knihách?!, tak to jsem tam prostě nemohl jen tak nechat ležet. Přečtěno jedním dechem, mě prostě tento styl se spoustou klidněirádobyvědecké vaty baví a navíc kniha velmi lehce vtáhne do děje. Myslím, že většina viděla nejdříve film, protože vyšel (1993) nezvykle brzy po vydání knihy(1990) , a to i s ohledem na překvapivě na svou dobu slušné efekty, které byly ve filmu použity. Ale kniha je kniha… a dobrá.

Hned na začátku jsem se musel mrknout na net proč má kniha tak vysoký hodnocení, když to působí zezačátku tak složitě a ejhle, kniha navazuje na triologii Gríša (ne dějem, jen prostředím), takže autorka nás rovnou háže do vody svého vyfabulováného světa dětí s chováním dospělých a neobtěžovala se ani moc s nápadem, mrkla, co se dobře prodává a smíchala Společenstvo prstenu, Dannyho parťáky, Misson impossible atd. a vylezlo jí Šest vran. Je to dobře čtivé, ostatně jako teď jsou všechny současné knihy, osnova vychytaná (podle mě nato používají společný AI softík). Ale k***a proč nikde není upozornění, že je to první díl?!

Ještěže jsem měl knihu půjčenou! Jirotkův původní Saturnin je úžasná kniha a tak z nostalgie, jsem si i toto „pokračování“ přečetl. Přestože jsem nechtěl srovnát tento Mackův počin s původním dílem, tak už sám autor neustále vracením se k příhodám z první knihy k tomu přímo vybízí. Ale jde o srovnání nesrovnatelného,  takže moje rada, raději si přečtěte znovu starého Saturnina nebo klidně si dejte i filmovou verzi s Havelkou a Víznerem, prostě cokoliv je lepší než toto dílko, tomuto se zcela a obloukem doporučuji vyhnout (fakt ztráta času)

Po Adleru Olsenovi jsem sáhnul po komisaři Wallanderovi a opět dobrý, oddechový, nepřílišnáročný počteníčko; postupně jsem se už prolouskal k osmé Mankellově Wallanderovce (Firewall). Autor se v knihách snaží trochu více nakouknout do myšlenkových pochodů komisaře a přitom, ale to hodně kostrbatě, i do soukromého života, První díly jsou takové uvěřitelnější, další už, v celku pro mě nepochopitelně, řeší pouze sériové vraždy, naštěstí ten Firewall se trochu odlišuje, snad i ty další budou v podobném duchu…

Když už jsem tuto knihu u Stojednaletého staříka zmínil, tak samozřejmě musím napsat něco i ní .
Opravdu perfektní kniha, ti kdo mají rádi humor, Járu Cimrmana, Foresta Gumpa tak budou v sedmém nebi a defakto jim tato kniha nemůže uniknout. Je potřeba trochu nadhledu a dát šanci autorovu originálnímu a absurdnímu humoru a uvidíte, že prostoduchý stařík Alan Karloson  je parádní nejen historicko-cestopisná výprava.