Nene, nespletl jsem se, ač jde o příběh Hercula Poirota, je to skutečně od jakési Sophie Hannah a ne od Agháty Christie, jejíž po(i)tomci souhlasili s vydáním.
Myslím, že čtenář vcelku rychle pozná toto parazitování na značce v křečovité snaze pořád tvrdit tento Poirot je jako od Aghaty, tenhle případ je jako od Aghaty na úkor ladného ponoření se do příběhu. A ani to nevrcholí obvyklým koncem, kdy Poirot ze všech udělá podezřelé, aby pak s jemu typickou mistrností odhalil pravého pachatele, ale končí to takovým tím koncem známým z většiny tuctových amerických filmů a pachatele ani nemusí odhalovat, protože ho všichni už stejně znají.
Nestrávil jsem ani nahrazení natvrdle-sympatického Jeppa ze Scotland Yardu jakýmsi nešťastníkem Catchpoolem, jehož hloupost a neschopnost je popisované těžkopádně a působí uměle, neuvěřitelně.
Když se však člověk oprostí od nabízejícího srovnání s Aghatinou tvorbou, pak jako slabší detektivka to ujde, ale kolik knih by asi milá Sophie prodala, kdyby se nesvezla na vlně popularity Aghatiny tvorby?
