Tentokrát jsem sáhl po něčem, co by mi trochu připomnělo původní Lisbeth Salanderovou, tedy takovou jakou ji stvořil Larsson a jejíž postavu pak postupně v pokračováních Milénia degradoval na úkor děje, na což bohužel navázal i Lagercrantz (tímto vlastně máme dvě recenze v jednom, nekupteto :-P).
Tuesday nakonec Liz nenahradila, byť nakonci snad jen chyběla věta, že podobnost s jinými postavami je čistě náhodná, ale i tak mě tento drsný thrilleřík bavil. Pěkně svižně to odsýpalo, ne protože je to psané písmenkama velikosti jako ve slabikáři, ale protože styl připomíná skládání puzzle neznámého obrázku a děj je přesně v duchu a kadenci Fanánkovy Pijánovky: „Láďa nosí ve svym srdci příběh černej, jako krtci, plnej zrady, krve, pěstí, závisti a nenávisti, jeho příběh je tak krutej, že je ze všech nejkrutější, že ho Láďa nosí v sobě a zemře s nim ve svým hrobě.“, čímž vlastně dávno předtím, než to mohl číst, napsal přesnou recenzi za mě.
