Po této knize jsem sáhl, až když se mě syn zeptal, kdo že to byl ten Sinuhet, o kterém zpívá v jedné písničce Jarda Nohavica a já mohl jen říct, že egypťan, a to i přesto, že jsme ji měli doma v knihovně. Ale když jsem se pak do knihy začetl, ani jsem moc nelitoval, že jsem snad poslední na světě, kdo ji nečetl, on ten Waltari byl zřejmě placen od stránky nebo od kila a na můj vkus toho opakování předchozího děje je přespříliš a až to budí pocit, že knihu čtu snad dvakrát a je nekonečná.
Čtenář se jednoduchou a velice čtivou formou dozví něco o starověkém Egyptě v dobrodružstvích či spíše životních pádech naivního Sinuheta, který se vždy nějak zvetil především díky sluhovi Kaptahovi, kvůli jehož postavě a „moudrům“ má smysl do knihy ještě někdy nahlédnout. A taky samozřejmě kvůli příhodě s NeferNeferNefer – nejkrásnější ze všech, jejíž jméno když vyslovíš, neodoláš, abys jej neopakoval dvakrát i třikrát.
Až se mě tedy příště někdo zeptá, kdo to byl ten Sinuhet, mohu teď už zasvěcené říct: „Neskutečnej blb a lékař se specializací otvírač lebek“
